Vzpomínka na zelenečské padlé v 1. světové válce

Jedenáct jmen na zelenečském pomníku. Jedenáct osudů. Jedenáct příběhů lidí, kteří se nedožili konce první světové války. Jedenáct zelenečských obyvatel, kteří položili svůj život buď v rakousko-uherské uniformě, nebo v československých legiích. Ruku na srdce, co o nich víme? Pojďme si připomenout jejich osudy u příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky.

Na zelenečském pomníku, který stál původně u rybníčku je napsáno jedenáct jmen. Jak a proč tito lidé zemřeli? Víme, kde jsou pochováni? Jak pro Zelenečský časopis uvedl místní rodák a historik Petr Enc, do rakousko-uherské armády musel po vypuknutí 1. světové války narukovat téměř každý branec ze Zelenče.
„To je ta tragédie 1. světové války, kdy voják vstupoval do  vojsk Rakouska-Uherska  a  po roce  1918  se  stal  de facto nepřítelem československého státu. Citlivé  téma  je to i dnes, kdy se mluví o legionářích, ale na tyto vojáky, kteří se jednoduše nedožili konce války, se totálně zapomíná. A to je velká škoda a nespravedlnost,“ řekl Petr Enc.

Pojďme tuto „nespravedlnost“ trochu napravit a zavzpomínat na osudy těchto lidí. Vždyť některá jména z památníku známe v Zelenči i dnes. Není některý z padlých Váš příbuzný – pradědeček nebo prastrýček? Máte doma staré fotografie, dopisy nebo jinou památku? Podělte se s námi o vzpomínky. Tito lidé si zaslouží, aby se na ně nezapomínalo. Zelenečský sousedský časopis by rád uspořádal na podzim vzpomínkový večer na naše padlé a možná i výstavu. Rádi bychom také jejich polozapomenuté osudy tady publikovali.

Když jsme uveřejnili článek o Zelenči před sto lety s výzvou pro pamětníky, napsal nám pan Luděk Kudrna: „ Také Zeleneč byl rodištěm a místem prožitého mládí několika chlapů, co se rozhodli za otčinu, za národ a republiku se zbraní v ruce urvat tenhle kus země a naplnit touhu žít vlastním životem ve vlastní zemi. Tak si alespoň jeden z Vás někdy vzpomeňte na legionáře v Rusku – Františka Holuba (1896), Václava Lapáčka (1897), Pavla Čepeláka (1887), Antonína Holuba (1888), Václava Křížka (1877), Jana Kubáňka (1890), Karla Neubauera (1878) a legionáře v Itálii Karla Senfta (1875). Ze jmenovaných po válce, někteří ještě před válkou, v Zelenči již nežili. Převážně byli syny čeledínů, kočích a děveček u místních sedláků a válečná doba poté vše změnila. Z vypravování prarodičů si možná někdo vzpomene na Jaroslava Roubala (1894), který se do Zelenče přistěhoval v r. 1936, jak ve významné dny oblékl svoji uniformu, nasadil čepici dozadu, vykračoval po Počernické ulici do restaurace U Strnadů, kde potom vyprávěl své zážitky od Pskova, Narvy, Čudského jezera a Dněpru. Trumfoval ho Josef Smetana (1898) v klobouku legionáře z Itálie, aktivista Československé obce legionářské a organizátor legionářských divadelních představení v Zelenči v režii Huga G. Lounského.“

Přihlásí se nám další pamětníci nebo jejich potomci?
Ozvěte se nám, prosím, na redakce@zelenecskycasopis.cz nebo zavolejte na 603 537 958.

Hledáme jakoukoliv vzpomínku na ty, které známe jen jako jména na památníku: Josef Novotný, Josef Setnička, Alois  Setnička, Josef Musil, František Hora, František Horeis, Otto Růžička, Antonín Hřebíček, Martin Pešta, Josef Chrpa a Václav Škréta

Ondřej Kopa

2 Komentáře

  1. Stavbu pomníku padlým v Zelenči iniciovali spolkaři až k 10.výročí konce Velké války a vzniku republiky (1928) v parčíku na návsi . Jak vím ze vzpomínek dědka Františka, který poměry v Zelenči znal od r. 1922, tehdy již 4/5 obyvatelstva tvořili nově přistěhovalí obyvatelé, kteří předválečnou dobu v Zelenči sice neznali, ale na rozdíl od místních byli akční a s touhou k uctění obětí války. Index obětí byl obtížně sestaven. Nedovedu potvrdit vzpomínku dědka, ale snad Josef Chrpa (1896) a Josef Musil (1896) byli synové zemědělských dělníků ve Svémyslicích, Ottokár Růžička (1893) a Antonín Hřebíček(1893) byli Zelenečáci. Nejmladší z obětí války snad byl Václav Škréta(1900), syn koláře Františka Škréty, zemřelý na sklonku války na tehdy smrtící válečnou nemoc mladých lidí – chřipku. O ostatních obětech I.sv.války na pomníku nemám informace a není mi známo, že by někdo z obětí byl legionářem. Dědek vzpomínal jména legionářů do Zelenče přistěhovalých až v poválečné době -Jaroslava Roubala z Uhříněvsi, který si zde postavil dům,Josefa Velebila , který se přiženil do kovárny u Prokopců a po pozdějším rozvodu ze Zelenče odešel a Josefa Smetanu. Z místních legionářů – rodáků zmiňoval Karla Neubauera.

    • Pane Kudrno, zdravím Vás a moc děkuji za poskytnuté informace! Ondřej Kopa

1 Trackback / Pingback

  1. Výzva – vzpomínka na zelenečské padlé v 1. sv. válce | Obec Zeleneč

Komentáře nejsou povoleny.