Fotbalový klub dělá Zelenči dobré jméno

Zeleneč bohužel nemá některé tradiční spolky. Chybějí tu hasiči, sokolové. Nechybí tu však úspěšný a na dobrovolnické práci založený fotbalový klub. V rozhovoru s místopředsedou SK Zeleneč a vedoucím týmu dorostu Filipem Ešnerem se dozvíte o fotbalu a „šílencích“ i mnohém jiném.

SK Zeleneč je jediným klubem ve Středočeském kraji, který v minulé sezóně dokázal zvítězit v soutěžích více kategorií. Které kategorie to byly? A hlavně, v čem tento úspěch vězí?

Za prvé se dařilo dorostencům, kteří vyhráli 1. A třídu ve své skupině D. Navíc šlo o obhajobu, o opakování stejného úspěchu z loňska, kterou jsme potvrdili naši dominanci v této kategorii. Skvěle se dařilo i starším žákům, kteří díky vítězství ve své soutěži dokonce postoupili do krajského přeboru. A svou soutěž, konkrétně okresní přebor, vyhrálo i mužstvo mladších žáků. K tomu je třeba připočítat úspěch naší mladší přípravky.

Čím to tedy je? Ty úspěchy jsou přece opakované.  

Dlouhodobě tvrdím, že to je těmi „šílenci“, kteří tu trénují. Lidmi, kteří tu tráví prakticky veškerý volný čas, a to za naprosto minimální odměnu. Baví je dělat spolu, umějí spolupracovat. Když pak ještě přijdou výsledky, je to pro ně vlastně největší odměna a o to více je společná práce baví.

Hodně důležitou kategorii představuje dorost, kde se láme odhodlání věnovat se fotbalu.  Zelenečský dorost je léta chloubou a právě ty ho vedeš.

Začíná to prací s nejmenšími dětmi. Tady musím vyzdvihnout význam Petra Havlíčka, největšího ze „šílenců“. Trenéra, který dlouhá léta vede naše „miminka“. Pokračuje to mladší a starší přípravkou, mladšími a staršími žáky. K nám do dorostu už přicházejí kluci, kteří jsou šikovní, dá se s nimi dobře pracovat. Dá se stavět na tom, co umějí, a rozvíjet to fyzickou přípravou, nácvikem osobních soubojů a herních situací. Fotbalovost si ale přináší už ze žáků.

Pro ty, kdo netuší, o kolika zhruba fotbalistech v přípravkách, v žácích a v dorostu se bavíme?

V minipřípravce je asi 25 kluků, v přípravkách celkem kolem 40. Obě kategorie žáků, to je asi 30 lidí. V dorostu máme pak 15-20 fotbalistů. Celkově se tedy – mimo dospělé – pohybujeme mezi 110 a 120 fotbalisty. A třeba na letní soustředění do Svratky jezdí řádově padesát dětí.

V posledních letech došlo k několika změnám v kategoriích dospělých. Asi nejpodstatnější je fakt, že zelenečtí odchovanci tvoří daleko významnější část kádru Áčka a zřejmě i Benfiky. Má to nějaký hlubší význam? 

V Zelenči vždycky hrála nějaká vyšší soutěž. A tam to naši odchovanci měli hodně těžké, protože soutěž byla hodně kvalitní a složitě a pomalu se v ní prosazovali. Když pak dorostenci viděli, že nemají šanci se rychle prosadit, často s fotbalem úplně skončili. A za nás pak hráli krajánci odjinud, což bylo drahé. Vyšší soutěž je navíc ekonomicky velmi náročná. Je na ní potřeba mít silného sponzora. Naším největším sponzorem je už několik let obec, a i proto jsme se rozhodli, že obecní příspěvky nebudeme dávat do mančaftu dospělých, ale nainvestujeme je do dětí, do přípravy vlastních odchovanců. A právě s nimi pak budeme hrát takovou soutěž, na kterou to bude stačit. Momentálně je to okresní přebor, kde nám letos o kousek utekl postup výše.

Jinými slovy, šlo o vědomé rozhodnutí klubu…

Ano, určitě.

Teď právě k financování. Obecně se ví, že klub několik let dostává vcelku vysokou dotaci od obce. Zelenečské občany by určitě zajímalo, jak jsou tyto peníze využívány. Je to tedy tak, že jdou převážně do dětského a mládežnického fotbalu?

Jednak tím financujeme velkou část režie, startovné v soutěžích, provoz autobusu, členství hráčů a funkcionářů ve FAČR, odměny rozhodčím. Nakupujeme pomůcky na tréninky, upravujeme a opravujeme hřiště, šatny a zázemí. Něco nás stojí praní dresů a další a další věci.

Dají se obecní dotace použít třeba na zvyšování kvalifikace trenérů?

Určitě, většina našich trenérů má zájem získat trenérskou licenci – obvykle tu nejnižší kategorii.  Jeden z našich trenérů se momentálně pokouší o vyšší stupeň, a právě to se taky hradí z rozpočtu klubu.

Pomohla by klubu aspoň částečná profesionalizace některých trenérů? Málokdo totiž opravdu tuší, že na rozdíl od řady kroužků, které mají profesionální lektory, jsou všichni trenéři prakticky stoprocentní amatéři.

Trenéři určitou odměnu dostávají, je to 500-1000 korun za měsíc v rámci sezóny (tj. 6 x do roka – pozn. red.). Jde o symbolický příspěvek za to, že tu tráví cca 10 hodin týdně. Samozřejmě, kdyby bylo o něco více peněz, rádi bychom našim trenérům něco přidali, aby viděli, že si jejich práce ceníme – nejen slovně.

Co ženský fotbal, napadlo to tady někoho? Tradici tu mají zápasy dětí proti maminkám…

Vždycky je to otázka lidí, kteří se tomu chtějí věnovat. A aktuálně i místa, protože je fakt, že tréninková kapacita hřiště je naprosto plná. Na tomhle místě bych chtěl trochu rozporovat názor mnoha lidí, že se v Zelenči propaguje a podporuje jenom fotbal. Jednak to není pravda. Ale hlavně, SK Zeleneč je opravdu jediným spolkem, který reprezentuje obec. Jediným, kterým jméno obce přímo ve svém názvu. Věcí cti pro nás je, abychom s tímto jménem hráli soutěže, které jsou na úrovni, kde má reprezentace obce hlavu a patu.

SK Zeleneč to ale není jen fotbal. To jsou taky Staročeské máje, plesy a jiné společenské události. Jak to všechno stíháte, jak ten systém funguje?

Všechno je to věc dobrovolníků. Nebýt lidí, kteří se jim věnují ve svém volném času, nešlo by je pořádat. Proto nás trochu mrzí názor některých lidí, že máje jsou jen záležitostí pár opilců potácejících se po ulicích. Kromě toho, že to není pravda, je fakt, že Staročeské máje patří mezi tradice, přetrvávají tu nějakých 80 let. Přerušit takovou tradici znamená ji vlastně zničit, a to by prostě byla škoda.

Jaké jsou cíle nové sezóny? A existuje nějaký klubový sen, jak vysoko by mělo hrát Áčko, dorost apod.?

Starší žáci teď budou hrát nejvyšší krajskou soutěž. Dorost by ji mohl hrát taky. Problém je v tom, že bychom museli dát dohromady dva mančafty – mladší a starší dorost, tedy třeba třicet kluků. A to dohromady prostě nedáme. Sen nás všech je, aby vlajková loď klubu – tedy A tým – hrála 1. A třídu, což je druhá nejvyšší krajská soutěž. A nejlepší by bylo ji hrát především s vlastními odchovanci, které doplní jen pár krajánků.

Jinými slovy, cíle jsou jasné – příští rok 1. B třída a za dva roky 1. A třída…

Ideálně!

Ladislav Mrklas