Na začátku byl kapsář

Už dva roky má v Zelenči textilní dílnu. Na začátku byl kapsář pro kamarádku, teď Pavla Kordíková šije sukně nebo softshellové dětské kalhoty na míru pod značkou Pocket Design. Její kariéru přitom nastartovala soutěž Inicio. Více už v následujícím rozhovoru.

Co Vás přivedlo do Zelenče?

Úplná náhoda. Po vysoké škole jsem nějakou dobu žila v zahraničí a rok studovala v Atlantě. Já sama jsem z Ostravy a do Prahy jsem odešla za mužem.  A pak jsme hledali něco v dosahu Prahy a tak nám Zeleneč padl hezky do oka. A už je to 12 let.

Jak jste přišla na myšlenku založit si textilní dílnu? Kde vznikl ten nápad?

Já si myslím, že ten scénář je velmi podobný jako u 90 % maminek po mateřské dovolené, které už se nechtějí vracet do práce, ale chtějí být svým vlastním pánem. Celé to začalo jedním kapsářem za postel pro děti kamarádky. Chytlo mě to a řekla jsem si, že by nebyl špatný nápad toto dělat. Samozřejmě jsem neměla žádné vzdělání ani zkušenosti, takže jsem rok na přelomu třetí mateřské věnovala intenzivnímu vzdělávání. To byla doba, kdy z Evropské unie byla spousta projektů na návrat maminek po mateřské. Udělala jsem si dva kurzy a pak normálně přešla na živnosťák. A jsme moc ráda, že se mi koníček vlastně stal prací. Všechno si dělám sama – vyrábím, prodávám i marketing včetně vlastních webovek.

A ten spouštěč byl kapsář pro kamarádku, nebo co bylo výrobkem, který Vám ukázal, že se šitím můžete živit?

Po kapsáři přišly nové a nové poptávky, ale pořád to byl koníček. Ten zlom přišel, když jsem měla nastoupit do práce po třetí mateřské a já si řekla, že tam nechci. Ten koníček už byl takový, až jsem si uvědomila, že to můžu překlopit do nějakého efektivního byznysu. A co mě nejvíce nakoplo byl rok 2017, kdy jsem se přihlásila do soutěže Inicio pro ženy a s tím svým projektem jsem získala druhé místo.

Šijete věci na míru nebo je to v uvozovkách ošklivě řečeno konfekce?

Teď mám základní čtyři produktové řady plus jednu značku By Terez, pro kterou v omezených kolekcích vyrábím autorskou tvorbu. Pod svojí značkou Pocket Design šiji dětské softshellové kalhoty na míru, bambusové bederní pásy, dámské sukně na míru a čtvrtá řada jsou drobné kosmetické taštičky a obaly na knížky. Všechno to má ale tu základní filozofii, že to nesmí být jen pěkná, ale také užitečná věc. Všechno šiju na zakázku, protože konfekční velikosti se mně třeba u dětí vůbec neosvědčily. A v poslední době se na mě v Zelenči začínají obracet i lidé, kteří poptávají švadlenu a potřebují nějaké opravy. Takže třeba přiběhl i pán, který si koupil svatební kalhoty a zjistil, že jsou mu krátké, tak jsme to do druhého dnes spravili. Neumím všechno, třeba barokní kostým neušiju, ale drobné služby jsem schopna nabídnout. Pokud to moje zručnost a um  dovolí, nikoho neodmítnu.

Jak je těžké se dnes vůbec udržet na trhu?

Oproti konkurenci mám výhodu v materiálech. Například žakárové bavlny, ze kterých šiju sukně, nejsou běžné materiály. Ty látky jsou natolik specifické a krásné, že to není jednoduše jeden výrobek ze sta, ale každý se odlišuje a upoutá.

Prodáváte si vše sama nebo spolupracujete i s většími řetězci nebo obchody?

Všechno si prodávám sama. Část věcí online a ty drobné věci vyrábím pro různé řemeslné trhy a jarmarky. Tam si to prodávám také sama, protože tam zase získávám velmi cennou zpětnou vazbu od zákazníků. Poznám svého zákazníka a slyším, co říká. Navíc od zákazníků přichází často velmi dobré nápady, které když přetavím na výrobek, tak se opravdu dobře prodává.

Co a pro koho nejraději šijete?

Primárně mým zákazníkem jsou ženy, které chtějí mít něco pěkného a příjemného. Zjistila jsem, že starší generace už docení řemeslnou práci.

Výrobky  z Vaší dílny získaly  od  Asociace  regionálních  značek  certifikát a nesou  označení Polabí regionální produkt. Co to pro Vás znamená?

Já jsem ten certifikát dostala na základě mé řemeslné práce. Spolupráce s Asociací regionálních značek a s místními MASkami myslím sebou nese velkou podporu pro drobné živnostníky. Mají širokou škálu podpůrných programů, ať už to jsou třeba dotace na nákup vybavení dílny, a nebo, že si přes ně tisknu letáčky. Když prodávám na jarmarku, tak mám i třeba mnohem výhodnější cenu za prodejní místo. Takže tady já cítím jako malý živnostníček podporu velmi intenzivně.

Jak je těžké získat tento certifikát?

Není to těžké, pokud opravdu ovládáte řemeslo a děláte to už nějakou dobu. Tam je samozřejmě nějaký limit, který musíte doložit. Vytvoříte projekt, předstoupíte před komisi a ta rozhodne. Mně pomohlo, že vyrábím z látek, které jsou utkané v české textilce a je to 100% český výrobek.

Kolik času trávíte ve své dílně?

Jsem svým pánem a můžu si to poskládat, jak potřebuji. Vypravím děti ráno do školy, jdu do dílny a odpoledne mezi druhou a třetí, když se vracejí, tak zase můžu operativně řešit je.

Znáte mimochodem historii domku, ve kterém máte dílnu?

Místní jej nazývají ševcovna. A už jsem taky zjistila proč. Ještě tady mám stařičký stroj po paní, která tady provozovala tohle řemeslo. Její syn byl švec. V dílně na dvorku jsem ještě našla staré ševcovské kopyto. A opravdu místní, když se řekne ševcovna, tak si to spojí a vybaví si tento domek. Tak možná i proto se mi tu dobře pracuje.

Vyplatí se dnes podnikat? Není lepší mít pohodu a být někde zaměstnán?

Ta legislativní smršť mě někdy neuvěřitelně vytáčí. Já nejsem žádný velkopodnikatel, nemám  zaměstnance a dělám sama na sebe. A někdy těch legislativních úkonů, kdy musím sledovat, co všechno musím… Ale když si pak uvědomím cenu té svobody, kterou mám, tak mi to dává smysl.

Ptám se všech, proto i Vás. Potřebují místní podnikatelé nějakou podporu od obce?

Určitě v propagaci. Pokud máte něco, co můžete nabídnout místním a dát o tom vědět, že někdo takový v obci je, tak to pomůže každému. Než tisknout letáčky a házet je lidem do schránky, tak já přivítám, že svými kanály obec řekne lidem, máte tady švadlenu a kdybyste něco potřebovali, nemusíte nikam jezdit. To určitě pomůže a jsem také ráda, že Zeleneč vstoupila  do MAS Střední Polabí. Já to vnímám jako přínos a určitě to využiju.

Ondřej Kopa