Stojí za to o sebe pečovat

V Zelenči působí 123Kondice již třináctým rokem. Nestátní zdravotnické zařízení v oboru fyzioterapie a relaxační studio založila Adéla Mikulová. Předtím sbírala zkušenosti v různých státních i nestátních zařízeních, praxi měla i v Nehvizdech. Dnes si bez ní už život v Zelenči nedokážeme představit. Adéla pomáhá s lepším pohybem dospělým, cvičí s dětmi i se seniory. Více už v dalším díle povídání o podnikání v Zelenči.

Proč zrovna 123Kondice?

Pro mě je kondice synonymem vitality, zdraví, pohody i připravenosti. Raz, dva, tři tehdy vzniklo hlavně z praktických důvodů kvůli internetovému vyhledávači…

Co tě přivedlo k fyzioterapii?

Studovala jsem zdravotnickou školu, kde byl i obor fyzioterapeut. Vždy se mi líbilo, jak tam sportují, mají tam ty „svalovce“ a všechny fyzio pomůcky. Byl to pro mě živý obor oproti tomu mému – zdravotní laborant, který je takový bezvztahový, zkumavka sem, zkumavka tam… Když jsem se pak na fyzioterapii dostala, byla jsem šťastná, že jsem mohla obor v těch osmnácti trošičku změnit.

Jak jsi sbírala pracovní zkušenosti?

Začínala jsem v Jedličkově ústavu na oddělení fyzioterapie. Pak na soukromé rehabilitační klinice v Praze, nakonec jsem během mateřské sloužila i v nemocnici. Věděla jsem, že pokud si budu chtít otevřít soukromou ordinaci, musím mít určitou část odpracovanou v ambulanci a určitou část u lůžka v nemocnici.

K soukromé praxi jsi tedy od počátku směřovala…

Ano, nevzniklo to náhodou. Dávalo to smysl lokálně tady terapii nabízet a skloubit to dohromady i s rodinným životem.

Jak bylo těžké najít v Zelenči prostor a začít?

Ani to nebylo tak těžké, protože jsem vlastně začínala u sebe doma. Rodiče mi půjčili svůj vejminek a já jsem tak měla možnost ordinaci tam zařídit a vyzkoušet si, zda budu schopná fyzioterapii dělat samostatně a jaká to má úskalí. Všechno dobře běželo, tak jsem postupně zařídila provoz v Nehvizdech a současně s tím mě oslovila i paní Rypáčková, tehdy moje klientka, že tady v Zelenči právě rekonstruuje tyto prostory. Od té doby jsme tady v Zelenči.

S čím se na tebe lidé nejčastěji obracejí, s bolavými zády?

Ano, bolesti zad a kloubů patří k nejčastějším důvodům, proč nás lidé vyhledají. Někteří klienti potřebují fyzioterapii po úrazech, s malými dětmi pracujeme na vadném držení těla a posílení vnitřního systému. V ordinaci máme takový průřez všemi generacemi, máme klienty, kteří mají sedavé zaměstnání, chodí k nám sportovci, kteří potřebují zregenerovat po sportovním výkonu nebo na něj připravit a samozřejmě senioři, kterým rehabilitace a masáže přinášejí úlevu od bolesti. Někteří přicházejí jen pro relaxaci, odpočinout si. Je to prostě široká škála. Jsme tady tři fyzioterapeuti a masér a nabízíme všechny služby, které z toho vyplývají. Jsem také ráda, že s námi spolupracuje Jana Ohanková, která dělá homeopatii a můžeme se vzájemně v péči o klienty doplňovat.

Stává se, že za tebou někdo přijde poprvé s bolavými zády a ptá se tě, za jak dlouho ho dáš dohromady?

Už se mi to moc nestává, většinou už jsou lidé dost informovaní a vědí, že jedna návštěva fyzioterapeuta nikoho od bolavých zad nevyléčí, že musí nějakým způsobem začít pracovat sami. Jsme spíš takoví průvodci, provázíme kvalitnějším pohybem, je to vždy o partnerství. Když klient nezmění určitý pohyb nebo nějaký svůj stereotyp, tak se mu prostě neuleví.

Je těžké fungovat jako nesmluvní zdravotnické zařízení?

Má to svoje výhody i nevýhody, ale výhod je určitě více. Na klienty máme čas, nemusíme se zodpovídat pojišťovnám, nemám zbytečnou administrativu, kterou vyžadují. Nevýhoda je to pro ty klienty, kteří mají nárok na rehabilitaci od pojišťovny, ale k nám nemůžou přijít a musí hledat někde jinde okolí.

Pravidelně cvičíš i se seniory v klubovně na hřišti, jak jim to jde?

Jsou skvělí, je to výborná skupinka. Mě to s nimi opravdu moc baví. Seniorky vědí, že je to pro ně potřebné a jsou vzorné. Sice chodí jen dámy, zato ve velkým počtu, jsou veselé a je to s nimi fakt bezvadné.

Co ty a Zeleneč, jak se tu žije a pracuje?

Žijeme tady 17 let a už jsme tady hodně zakořenili. Jsme tady spokojení, žije se nám tady dobře a když tady mohu mít i profesní zázemí, je to úplně super. Co se týče obce, já velmi vítám spolupráci s paní doktorkou Hendlovou. Ví, že tady jsme a se svými pacienty o tom mluví a ti sem přicházejí a to je pro nás velmi přínosné. Když něco pořádá škola, např. na školních dnech v rámci Dne zdraví, bychom možná mohli mít i nějakou intervenci pro děti.

Máš nějaké plány do budoucna?

Dodělala jsem psychoterapeutický výcvik a začínám spolupracovat se sociální klinikou v Praze. Do budoucna bych se ráda víc věnovala propojení fyzioterapie s psychoterapií. Ještě mám projekt Fyziooffice, kde nabízíme poradenství, masáže, přednášky, rehabilitace do firem. Práce je tedy v současnosti i do budoucnosti dost.

A nějaké tvoje motto nebo vzkaz na závěr?

Ráda bych řekla, že stojí za to pečovat o sebe a o svoje tělo. I když se nám třeba někdy nechce, tak je dobře investovat do sebe čas a tu energii do toho dát, abychom se mohli cítit líp. A pokud budeme mít zdravé tělo, tak se prostě budeme cítit líp!

Simona Kopová