Moderně prozkoumaných a takto rozsáhlých pohřebišť jako v Zelenči mnoho není, v tom tkví největší význam tohoto objevu

První „vykopávky“ na severním okraji Zelenče byly, poněkud překvapivě, odhaleny v roce 1997 při hloubení výkopů pro plynovodní přivaděč. Následný záchranný archeologický výzkum postupně odkryl raně středověké kostrové pohřebiště se 116 hroby a 140 pohřbenými jedinci. Čím je tato archeologická lokalita výjimečná, jak probíhá komplexní zpracování a vyhodnocení nálezů a co všechno se dá na základě takového výzkumu zjistit?  Zeptali jsme se PhDr. Michala Lutovského, historika a archeologa Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, který je spoluautorem nedávno vydané publikace Raně středověké pohřebiště v Zelenči. 

Proč jste se zaměřili na výzkum archeologického naleziště v Zelenči? Je něčím výjimečné?

PhDr. Michal Lutovský

Samotný terénní archeologický výzkum, lidově „vykopávky“, není závislý na přání archeologů nebo výjimečnosti naleziště – podle zákona by měly být všechny zemní práce prováděny pod dohledem archeologa, zvlášť v tak hustě v pravěku osídlených oblastech jako jsou střední Čechy. Někdy se nenajde nic (a takových případů je většina), někdy se natrefí na běžné nálezy, někdy na výjimečné. Pod zem zkrátka předem nevidíme. Ale pokud stavebník nic neohlásí, může to dopadnout tak jako u těch prvních zelenečských hrobů zničených liniovým výkopem. Po prozkoumání jejich zbylých částí bylo jasné, že plánovaná zástavba rodinných domů na severním okraji Zelenče opravdu zasáhne a vlastně zničí velkou část slovanského pohřebiště. Naštěstí se podařilo vedoucímu výzkumu dr. Špačkovi dohodnout, že výzkum proběhne v předstihu před stavbou a bude tedy na něj dostatek času. Výzkum hrobů vyžaduje přece jen jistou pečlivost a s bagrem přímo za zády to jde hůř. Díky tomu se mohlo podrobně a relativně v klidu prozkoumat rozsáhlé pohřebiště z 10. století s řadou velmi zajímavých nálezů. Přestože soudobých venkovských pohřebišť je známo hodně, moderně prozkoumaných a takto rozsáhlých mnoho není – v tom tkví největší význam tohoto objevu.

Co všechno v Zelenči archeologové nalezli a kde se s nálezy kromě knihy můžeme seznámit?

Celkem se podařilo prozkoumat 116 hrobů z raného středověku, v části z nich bylo uloženo více zemřelých, dohromady asi 140 jedinců, s převahou žen a dětí. Lidé tu byli pohřbíváni stejně jako na řadě jiných míst v tehdejších Čechách – do úzkých obdélných jam, často obložených dřevem či kameny, těla ležela v natažené poloze na zádech hlavou k západu, tedy pohledem k východu Slunce. Jde o venkovské pohřebiště, čemuž odpovídá i relativně běžná hrobová výbava v podobě nádob (keramických hrnců i dřevěných okovaných věder, původně naplněných potravou či nápoji), železných nožů, křesacích souprav (tedy ocílek a pazourkových úštěpů), ženy a dívky byly ozdobeny drobným šperkem – náhrdelníky a bronzovými i stříbrnými záušnicemi. Blízkost významných hradišť, především Staré Boleslavi, a s nimi spojených obchodních cest přinesla ovšem do raně středověké vesnice i luxusnější nálezy – jantarové korálky, zvláštně zdobené skleněné korálky a mušličky kauri, tedy předměty dovážené z dalekých krajů. Několik pohřbených mužů bylo vybaveno špičkovými kovářskými výrobky – noži s vlnkovitým svarem, které jinak známe jen z pohřebišť na hradištích. Muži tedy nejspíš patřili k nějaké vyšší vrstvě místních předáků. K ní mohla patřit i mladá žena s krásným bronzovým šperkem-amuletem. Možná bychom tu mohli připomenout i to, co v naší knize není: na stejném místě lidé pohřbívali už před čtyřmi tisíci lety, v závěru pozdní doby kamenné – výzkum odkryl i čtyři hroby kultury se šňůrovou keramikou, které ale byly publikovány zvlášť, formou studie v odborném tisku. Všechny nálezy z výzkumu jsou uloženy v Městském muzeu v Čelákovicích. Několik stručných informací o pohřebišti, ale i o dalších archeologických zjištěních v Zelenči připravil kolega z čelákovického muzea pro váš obecní web.

Co se dá na základě takového výzkumu zjistit?

Stručně řečeno: trochu o tom, jak lidé v dávných dobách žili, a hodně o tom, jak pohřbívali. Pro poznání života tehdejších lidí jsou pochopitelně důležitější stopy jejich sídlišť – tedy především vesnic. Pozůstatky osídlení z počátků středověku jsou ale dost často ukryty pod dnešními obcemi, takže většina jich je zničena novější zástavbou a nálezy jsou hodně nevýrazné, obvykle nějaké vrstvy se střepy. Objevy hrobů jsou mnohem častější i pro jejich nepřehlédnutelnost. Na základě jejich výzkumu zjišťují poznatky nejen archeologové (charakteristika pohřbívání, milodary, výrobní postupy, datování, předměty dálkového obchodu, vztah k centrálním místům…), ale třeba i antropologové, zkoumající kosterní ostatky (stáří, věková skladba obyvatelstva, nemoci atd.). Je kupříkladu zajímavé, že na pohřebišti v Zelenči bylo pohřbeno výrazně více žen než mužů. Vysvětlení může spočívat třeba v tom, že muži byli vázáni službou k blízkým hradištím a pohřbeni mohli být mimo domov.

Jak vznikala kniha?

Už dávno, v době výzkumu v roce 2004, jsme se s dr. Špačkem dohodli na spolupráci při publikaci. Pak samozřejmě spoustu let zabraly úkoly jiné a až někdy v roce 2017 jsme začali výzkum zpracovávat. Z muzea jsme si zapůjčili předměty i terénní dokumentaci k nám do Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, kde se všechno nakreslilo, spolu s dr. Špačkem jsme pak sestavili katalog hrobů – to je ta nejdelší a nejdůležitější část knihy, i když asi moc zábavná není – s podrobnými popisy a vyobrazeními hrobů i nálezů. Pak následovalo odborné vyhodnocení získaných informací, kdy se k nám připojili ještě další specialisté, vedle antropologa i metalograf zkoumající způsob zhotovení nožů, a chemici zabývající se složením importovaných skleněných korálků. A nakonec jsem z toho všeho sestavil knihu, která vyšla jako svazek vedlejší řady časopisu Archeologie ve středních Čechách, který naše instituce vydává už skoro čtvrt století.

Bude mít archeologický výzkum ještě nějaké pokračování?

Patrně ne, pohřebiště je snad prozkoumané v kompletnosti. I to je ostatně jeden z významných přínosů výzkumu. Terénní zásahy na protější straně silnice sledovali a sledují kolegové z čelákovického muzea a podle jejich sdělení tam už žádné hroby nejsou. Správný archeologický výzkum nekončí vykopáním, ale kompletním zpracováním a publikací – takže myslím, že jsme vše dovedli do zdárného konce.

Děkuji za rozhovor.

Simona Kopová